THE CROWN - Crown Of Thorns
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Švédové PREHISTORIC ANIMALS zakládají svůj projev jednak na přesvědčivém instrumentálním provedení, které je vyšperkováno charismatickým vokálem suverénního Stefana Altzara, ale také na koncepčnosti svých počinů. A byť se tyto koncepty točí ve sci-fi kulisách, jsou to příběhy především o lidských osudech, o pocitech a emocích, o vizích budoucnosti lidstva i jednotlivců. "Finding Love in Strange Places" je pak zaměřeno na tu asi nejsilnější emoci, tedy lásku. Možná i proto je album z velké části ladné a emotivně až podbízivé. Ale v té vlídné podobě, která hladí a konejší, přesto i tak trochu dráždí. Spojuje se zde totiž jak rocková hitovost příjemně proudících melodií, tak důraz často metalově znějících kytar.
Na minulé desce "The Magical Mystery Machine (Chapter Two)" (2022) se PREHISTORIC ANIMALS vzepjali ke svému asi prozatím nejsilnějšímu výkonu. A jako by si to sami uvědomovali, snaží se i na "Finding love in strange places" držet daného mustru a pokračovat v nastolené formě. To rozhodně není na škodu, mají dostatek invence a jejich studnice nápadů ještě rozhodně nevyschla, bohužel místy jako by chtěli posluchači nabídnout něco známého a pohladit ho stejnou aurou, kterou disponovalo zmíněné "The Magical Mystery Machine (Chapter Two)". Někde je to celkem nenápadné, prostě se jen jede v podobných rytmech a vláčných melodiích, takže se dá mluvit o šikovně rozvíjených příbězích a je to jako logické pokračování předchozí tvorby. Občas se ale dostaví až přílišná blízkost minulosti, to když se například v "Living in a world of bliss" objeví vokální fráze, která působí hned při prvním poslechu příliš známě. Prostě šablona z minulých desek. Ale je těžké to skupině vytýkat, když to tak hezky funguje.
Tak jak je pro PREHISTORIC ANIMALS typické, silný podíl kláves a syntezátorů dává hudbě i nádech osmdesátkové rockové klasiky. Je zkrátka poznat, že hlavním kreativcem je Samuel Granath (bicí a klávesy). Rytmika, klávesy a syntezátory tak mnohdy přímo dominují, často s trochu retro nádechem. Ostatně z minulosti si skupina bere ráda a v postupech je cítit vliv jak klasické progresivní rockové scény, tak té modernější neo progresivní vlny především z Británie. Logicky tedy nastanou okamžiky, kdy posluchači vytanou na mysli jména jako PORCUPINE TREE nebo THE PINEAPPLE THIEF. Ale PREHISTORIC ANIMALS jsou ve velké míře i skupinou metalovou. Ne náhodou jsem je proto v minulé recenzi přirovnával k jejich krajanům ANDROMEDA. A dokonce si myslím, že v těchto polohách je skupina snad nejsilnější v kramflecích. Kytarová síla jim totiž sluší a když se progresivní kudrlinky roztočí v příjemném tempu, jako například ve svižných pasážích "The Secret Society of Goodness", je to kolotoč, ze kterého si nepřeji vystoupit. Nebo honem naskočit na další jízdu. Za tímto pocitem stojí kytarové umění a perfektní sóla Daniela Magdice, mimochodem původně zakládajícího člena PAIN OF SALVATION.
I díky umírněné stopáži je "Finding Love in Strange Places" lahodně plynoucí porce vesmírného prog rock/metalu, vlídného i silného tak jak to umí jen tito Švédové. Moc se toho sice od minula nezměnilo, jede se podle zaběhnuté šablony, ale stále je to zážitek.
Velmi specifická forma koncepčního prog rock/metalu. Švédové si s tím umí hezky pohrát. Síla minulého alba "The Magical Mystery Machine (Chapter Two)" sice pominula, jako by se nedostávalo nových nápadů, takže tentokrát je to "jen" lahodná jízda se suverénním vokálem Stefana Altzara. Ale i tak je to zážitek.
8 / 10
Stefan Altzar
- kytara, vokál, klávesy
Samuel Granath
- bicí, klávesy
Noah Magnusson
- basová kytara, klávesy
Daniel Magdic
- kytara, vokál, klávesy
1. The city of my dreams
[video]
2. A bad day for the neon gods
3. Living in a world of bliss
[video]
4. Unbreakable
5. Strange places
6. He is number 4
7. Come home
8. The secret society of goodness
9. Nothing has changed but everything is different
Finding Love in Strange Places (2024)
Livefires (Live) (2023)
The Magical Mystery Machine (Chapter two) (2022)
The Magical Mystery Machine (Chapter one) (2020)
Consider it a work of art (2018)
Datum vydání: Čtvrtek, 16. května 2024
Vydavatel: PreHistoric Music Sweden
Stopáž: 44:59
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.
Finský démon po 4 letech zase roztáhl svá křídla a svým hadím pyjem penetroval slunce. Basové a elektro podklady na hranici infrazvuku opět dominují dalšímu hypnotickému a fascinujícímu dílu. Vnořte se do jeho temnoty. Pokud tedy víte, jak na to.
Velmi pěkný metal vzor starší GOJIRA servírují na svém druhém albu kalifornští INTERLOPER. Navíc progrese a snad i energie je o dost více, takže věřím, že prvotní nadšení vydrží.
U HAMMERFALL je dnes tou nejdůležitější otázkou, jak moc se na každém dalším albu budou opakovat a jak moc do toho vloží srdce. A tak je tu po chvalitebném "Hammer Of Down" i celkém dobré "Avenge The Fallen", ty 3 - 4 zvučné skladby tomu aspoň nasvědčují.